Obsah
PROJEKT OBNOVY ÚZKOROZCHODNÉ DRÁHY V AREÁLU HORNICKÉHO SKANZENU MAYRAU
Na základě dohody o vzájemné spolupráci se Sládečkovým vlastivědným muzeem v Kladně, p.o., přistoupil Klub přátel hornických tradic k I. etapě opravy úzkorozchodné tratě v areálu Hornického skanzenu Mayrau ve Vinařicích.
Původně sloužila trať k dopravě uhlí a materiálu na povrchu dolu Mayrau a to až do ledna roku 1940, kdy byla těžba převedena spojovacím překopem na důl Max v Libušíně. Trať pak byla dále využívána k dopravě hlušiny na odval a dopravě materiálu do dolu. Po převedení veškeré těžby na důl Schoeller v roce 1975, sloužila trať, až do uzavření dolu v roce 1997, pouze k dopravě důlního materiálu z prostoru dřeviště dolu a povrchového skladu materiálu k jámám Mayrau a Robert.
Vlastní rekonstrukce zahrnuje opravu stávající tratě, spočívající ve zpevnění kolejového svršku, položení drážního štěrkového lože, výměně úseků kolejí a to za účelem zprovoznění úzkorozchodné tratě v její původní trase mezi jámovou budovou Robert a jámou Mayrau s pokračováním podél svážné u jámy Mayrau směrem k "Homoli" a dále směrem k ploše odvalu, kde měla být trať ukončena traťovou smyčkou.
Tento původní záměr byl po jednání se zástupci Středočeského kraje v roce 2018 rozšířen o prodloužení kolejiště ke stávající uhelné vlečce k Dolu Mayrau. Návštěvníci, kteří přijedou na Mayrovku vlakem, by tak měli možnost přesednout do hornického vláčku, který je odveze na nádvoří Hornického skanzenu Mayrau.
Rekonstrukce tratě je rozdělena do několika etap a pokud vše půjde podle plánu, do pěti let se areálem projedou první návštěvníci.
Dokončení II. části dráhy v roce 2019
Dokončení III. části rekonstrukce v roce 2020
PROJEKT OBNOVY HORNICKÝCH POMNÍKŮ
Pomník havířům z Dolu Amálie v Kladně
Důl Amálie
S hloubením jámy bylo započato v roce 1858 a do konečné hloubky 293,5 m se jáma dostala v roce 1862. Jáma Amálie byla prvním úspěšným dílem Pražské železářské společnosti a posledním dílem pod vedením báňského ředitele Jana Váni. Důl Amálie byl nákladně vybaveným dolem, ale vzhledem k častým poklesům terénu musel opustit nejlepší ložiska pod středem města Kladna. Těžba byla ukončena v roce 1896, objekty demolovány a halda odvezena do sítenského údolí. Až v roce 1999 bylo dohledáno přesné místo jámy, které se dnes nachází uprostřed hřiště ve dvoře učňovské školy.
Neštěstí se událo 10. března 1873
Na Dole Amálie došlo k havárii těžní klece. Těžní klec přejela ve velké rychlosti jámové plošiny a prudce narazila do konstrukce těžní věže. Náraz byla tak silný, že nikdo z šesti havířů nehodu nepřežil:
Josef Černý
Jan Landa
Josef Gregor
Václav Šulc
Josef Kellner
František Velc
Toto důlní neštěstí dalo podnět k vývoji a zkouškám záchytného zařízení těžních klecí. V následujícím období byly klece vybaveny čtyřmi excentry, které při překročení rychlosti zachytily klec na dřevěných průvodnicích.
Pomník v Kladně
Stejně jako u neštěstí Engerth, bylo místo posledního spočinutí havířů z dolu Amálie na starém kladenském hřbitově v prostoru dnešní budovy městského divadla. Po zrušení hřbitova došlo k přestěhování pomníku na toto místo a doufáme, že spolu s ostatky zahynulých havířů.
Popis práce opravy pomníku
Pomník ve stylu novorománské architektury tvoří tři bloky z jemnozrnného pískovce. Pomník prošel v historii celou řadou nevhodných zásahů, zejména pak několikrát obnovovaným olejovým nátěrem, který se odlupoval a uzavíral přírodní kámen v jeho přirozené podobě. Nápisová deska nebyla pro vrstvy barev téměř čitelná a viditelně prostupovala koroze. Vrcholový kříž a profilované římsy byly poškozeny pravděpodobně pádem větví ze stromů, křížek zmizel v nenávratnu.
Před kameníky tedy stála poměrně náročná práce, kdy nejprve museli z kamene odstranit všechny barevné nátěry a pak teprve vyplňovat praskliny, nebo doplňovat chybějící části. Obnovy se dočkala nápisová deska a zcela nově byl na vrchol instalován kříž. Podle hřbitovní knihy nemá pomník majitele, je tedy stejně jako v loňském roce obnovovaný pomník Engerth, majetkem města. Společným dílem se za přispění města Kladna a Klubu přátel hornických tradic podařilo pomník obnovit a zůstane tak připomínkou budoucím.
Závěr akce
Pomník byl posledním z projektu - Obnovy pomníků hornických neštěstí.
Když jsme se před 5 lety do tohoto projektu pouštěli, nečekali jsme, jak náročná práce to bude. Stálo to řadu jednání, pátrání v archivech, žádostí o dotace, hledání kvalitních firem a řemeslníků a v neposlední řadě 5 let práce. Oprava tohoto pomníku završila předsevzetí, dát zdevastovaným pomníkům kladesnkých hornických neštěstí důstojnou podobu. Práce se podařilo a bylo do ní investováno značné usilí i finančních prostředků.
Poděkování proto patří všem, kteří se na tomto úspěšném projektu podíleli. Restaurátorům, kameníkům, zahradnické firmě, ale především našim kolektivním členům a Statutárnímu městu Kladno, bez jejichž pomoci bychom nebyli schopni tento finančně náročný projekt dokončit.
Náklady KPHT z.s………………………………………………………...….425.078,-Kč
Příspěvek Statutárního města Kladna……………………………...…..…..80.000,- Kč
Příspěvek Energie stavební a báňské s.r.o……………………………....…35.000,-Kč
Celkové náklady projektu………………………………………………....540.078,-Kč
Výsledek práce můžete také posoudit níže v rámci akcí restaurování pomníku Engerth v Kladně a pomníku Kateřina ve Vrapicích.
Restaurování pomníku Engerth v roce 2014
Vážení hosté, vážení přátelé,
po téměř dvouleté práci se nám podařilo dokončit restaurování pomníku havířů z dolu Engerth. Rádi Vás proto uvítáme 30. srpna 2014 na pietním aktu, který jsme uspořádali na počest této příležitosti.
Průběh restaurování pomníku Engerth
Na Dole Engerth v Kladně došlo dne 23. února 1876 při překládání trhavin z potahu do důlních vozů k explozi, která demolovala dvě patra jámové budovy. V budově, ve které byla cechovna a další provozní prostory, zahynulo celkem 19 horníků. Pravděpodobnou příčinou neštěstí byla manipulace se zmrzlými náložkami. Je důležité si uvědomit, že v té době uplynulo od vynálezu dynamitu pouze 9 let, a tak zvané pocení nitroglycerinu bývalo v zimním mrazivém období často podceňovaným rizikem.
Na památku obětem neštěstí nechala společnost Státní dráha, která byla vlastníkem dolu, postavit památník se jmény všech zahynulých horníků. Pomník původně stál na starém kladenském hřbitově někde v místech za dnešní budovou městského divadla Kladno. Po zrušení hřbitova byl přemístěn na nově zřízený hlavní kladenský hřbitov.
Pomník ve tvaru jehlanu vysokého 450 cm se skládá ze dvou spojených částí. Podstavec pomníku tvoří kvádr s římsou o základně 100 x 100 cm. Na římsu je osazen komolý hranol se základnou 83 x 83 cm. Na vrcholu kvádru je osazen kříž a bronzová zkřížená kladívka. Do soklu je z čelní strany osazena pamětní deska. Jednotlivé díly pomníku jsou uvnitř spojovány šrouby na příruby. Stav pomníku byl havarijní a hrozilo nebezpečí zhroucení. Všechny litinové díly byly vlivem koroze popraskané v celých plochách. Montýrky na vnitřní straně byly utrhané a díly na sobě držely vlastní vahou a srostlou korozí. Takto rozsáhlé poškození mělo pravděpodobně několik důvodů: 1. Propad základu pomníku o cca 30 cm 2. Spodní a horní část nebyla pravděpodobně řádně spasována už při osazení pomníku 3. Dlouhodobé zanedbání základní údržby. Z těchto příčin pravděpodobně došlo ke zkorodování spojů a nesouměrné tlaky obou částí přispěly ke vzniku trhliny na obou částech pomníku.
Konkrétní cíle projektu:
Cílem projektu bylo provést stabilizaci historického díla postupem restaurování. Pomník není zapsán v seznamu kulturních památek, přesto jsme tento zásah jednoznačně doporučovali vzhledem k dochování historické materie.
Jednalo se tedy o provedení restaurátorských postupů:
1. Dokumentace stavu před restaurováním
2. Demontáž a rozebrání litinové architektury
3. Odběr vzorku a provedení stratigrafie
4. Mechanické odstranění degradovaných zbytků povrchové úpravy
5. Očištění bronzového reliéfu
6. Svaření popraskaných dílů, úprava kotvení
7. Povrchová úprava
8. Zpětná montáž
Na jaký problém projekt reaguje:
Klub přátel hornických tradic Kladno o.s. zmapoval v roce 2010 stav všech hornických pomníků na hřbitovech v Kladně a ve Vrapicích. Zaměřil se především na hrob Jana Váni, dále pomníky připomínající neštěstí na Dole Engerth a Amalie v Kladně a pomník neštěstí na Dole Kateřina ve Vrapicích. Vzhledem k ukončení těžby uhlí na Kladensku v roce 2002, nemají tyto pomníky žádného majitele a jejich stav je více než tristní. Ještě v roce 2010 jsme zahájili opravu hrobu Jana Váni, kterou iniciativně dokončila firma Energie – stavební a báňská, a.s. Hrob prvního báňského ředitele Pražské železářské společnosti Jana Váni je v současné době opraven a důstojně reprezentuje historii kladenského hornictví. V roce 2011 bylo zahájeno restaurování nejvíce poškozeného pomníku na Dole Kateřina, umístěném na církevním hřbitově ve Vrapicích. Tato práce byla dokončena v polovině roku 2012 a pomník byl slavnostně představen veřejnosti. Tento projekt financoval Klub z vlastních zdrojů.
Stabilita litinového pomníku byla silně narušena několik centimetrů širokými prasklinami a hrozilo jeho celkové zhroucení. Jednou z předložených variant bylo také odstranění pomníku. Této variantě jsme chtěli zabránit, protože hornictví zůstává podstatnou částí kladenské historie. Šlo nám především o uchování paměti i vzhledem k obětem neštěstí, které se v roce 1876 na Dole Engerth odehrálo. Zejména právě v úctě k těmto lidem, by mělo dílo zůstat připomínkou pro další generace.
Vzhledem k těmto okolnostem jsme v měsíci květnu 2013 zadali práci na pomníku Engerth restaurátorům z Pasířství Houska a Douda spol.s.r.o., kteří pomník rozebrali a odvezli do dílen.
Velké překvapení pro nás znamenalo, odkrytí celého základu pomníku, protože se odhalila část, která byla zasypána zeminou. Ve skutečnosti byl pomník o celých 45 cm vyšší. Splavováním zeminy a zvyšováním úrovně chodníků na hřbitovech se pomník dostával stále níž. Provádět se bude navýšení základu tak aby se pomník vyzvedl nad současnou úroveň terénu.
Pomník Engerth před restaurováním na Hlavním kladenském hřbitově.
Pravděpodobné původní umístění pomníku a hrobky na starém kladenském hřbitově. Otázkou zůstáva, zda při přesunu pomníku byly vyzvednuty ostatky havířů.
Praskliny litinového monumentu, které ohrožovaly jeho stabilitu.
Odhalený základ pomníku se sejmutou deskou a vrchní částí monumentu. Jak je na snímku patrné, stav litiny byl opravdu vážný.
Takto vypadal vyzvednutý pomník převezený do areálu bývalé huti Koněv. Provádí se čištění před pískováním litiny.
Opískovaný pomník už v dílně v Buštěhradě, kontrolní den 5.12. 2013.
Až centimetrové praskliny římsy, které musely být staženy a následně svařeny.
Opískováním litiny se přišlo na daleko větší množství prasklin, než se předpokládalo. Většina byla ukryta pod nánosy barev.
K zmírnění napětí litiny slouží i tyto nerezové spony.
Vrcholový kříž osazený na jehlanu, i ten musel být svařován, několik let se díval na hřbitov nakloněný.
Takto se začalo s přípravou základu pomníku na hřbitově. Jáma byla prohloubena, opravy se dočkla i hřbitovní zeď.
Lití železobetonové základové desky pomníku.
Na základ vystavěné ztracené bednění.
Osazen nový kamenný rám pod pomník, veškeré stavební práce prováděl kameník Martin Fiala z Kladna.
Martin Fiala s Petrem Doudou u instalace pomníku 9.6. 2014.
Instalace horního pylonu pomníku.
Dokončené dílo, pomník se stal opravdovým monumentem kladenského hřbitova.
Čest památce havířům z dolu Engerth
Zdař Bůh!
