Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Univerzální překladač

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian

Obsah

Kladno industriální - hutě


Vila ředitele Vojtěšské hutě, areál Vojtěšské hutě/ Koněv v Kladně

GPS 50°08'59.05"N, 14°06'57.67"E

1854

Za bývalou správní budovou železáren stojí jeden ze dvou nejstarších dochovaných objektů Vojtěšské hutě - ředitelská vila z roku 1854. Zde sídlili první ředitelé hutě F. Belani, Schütte a Procházka. Vedení po nich převzal oblíbený J. Jacobi, kterého po třicetileté službě nahradil v roce 1888 původně závodní Teplické ocelárny E. Bertrand, jeden z vynálezců Bertrand Thielova pochodu. Za novodobou břizolitovou omítkou zůstalo zachováno původní architektonické členění fasády. Pozornost si zaslouží dochované dveře i původní tvary komínů. Vzrostlý platan byl součástí menšího parčíku kolem vily. V blízkosti této vily stály první vysoké pece na koks v Čechách a budovy blokovny a válcovny jejíž soustrojí poháněly až do roku 1995 parní stroje z vyřazených bitevních parníků flotily Rakouska Uherska.

ředitelská vila


Koksovna Vojtěšské hutě, areál Vojtěšské hutě/Koněv v Kladně

GPS50°09'02.88"N, 14°07'21.55"E

1854

Rozhodný impulz k výstavbě železářské hutě na Kladně dal nález koksovatelného uhlí. Jednalo se o některé partie Dolu František v Kladně a určitá místa hlavní kladenské sloje ve Vrapicích, kde sloužily k výrobě koksu dokonce úlové pece známé z Anglie. Zásoby koksovatelného uhlí byly ale velice tenké, takže už po několika letech provozu železářské hutě muselo být koksovatelné uhlí do Kladna dováženo z Vestfálska nebo Horního Slezska. Výroba koksu v huti byla zastavena příchodem Karla Wittgensteina a první pokusy o koksování kladenského uhlí přišli až se vznikem první republiky. V roce 1942 byla v Kladně postavena moderní koksovna podle systému známého inovátora v koksárenství Heinricha Kopperse z Essenu. Kladenské uhlí s menším obsahem uhlíku a spékavostí se míchalo s ostravským. Provoz koksovny byl ukončen v červnu 1989. V oblasti, která bude sanována od ekologických škod zůstalo zachováno několik objektů včetně monumentální zavážecí věže koksoven.

koksovna


Vrátnice Poldi Hütte, ulice Průmyslová v Kladně

GPS 50°09'06.01"N, 14°07'00.10"E

1889

Vídeňský architekt Josef Hoffmann postavil pro Poldinu huť tzv. Dům hostí Poldi. Další stavbou tohoto slavného architekta v Kladně je budova prodejny u „poldovské“ vrátnice č. 1 v ulici Průmyslová. Hoffmann se patrně podílel na podobě celého souboru budov hlavního vstupu. Poldinu huť na výrobu speciálních ocelí založil Karl Wittgenstein v roce 1889. Nazval ji po své ženě Leopoldině, jejíž portrét se stal logem a později ochrannou známkou hutě. V roce 1908 byla v huti Poldi jako první v Čechách zprovozněna elektrická pec a to od švédského inženýra Frederika A. Kjellina a v roce 1910 si patentovala  jednu z prvních nerezavějících ocelí na světě.  Ze skromných začátků se huť vypracovala v prosperující firmu, která vyvážela své výrobky do celého světa a byla držitelkou řady patentů.

Poldi vrátnice


Vápenné pece, areál Vojtěšské hutě/Koněv v Kladně

GPS 50°08'48.19"N, 14°07'04.10"E

Nemovitá kulturní památka

1927

Tři věže šachtových vápenných pecí patří k nejvýraznějším symbolům industriálního Kladna. Se svou třicetimetrovou výškou patří k nejvyšším vápenkám v Čechách. Projekt prvních dvou pecí pochází z roku 1927 a až do roku 1941 byly přistavovány do konečných pěti, podle toho jak se postupně zvyšovala produkce Vojtěšské hutě. Vápenec potřebný pro výrobu surového železa, který se ve vápenkách předpaloval, se do Kladna dovážel po Kladensko nučické dráze. Kychtou pecí prošel například lom Velká Amerika u Mořiny. Provoz vysokých pecí a na nich závislých vápenných pecí byl ukončen v roce 1975. Zbořeny byly první dvě pece, zbylé přišly o veškerou strojní technologii, přesto si zachovaly vysoce působivý vzhled. Díky svému technickému a historickému významu byly pece prohlášeny  v roce 2008 kulturní památkou.

vápenné pece


Thomasův konvertor, ulice Huťská v Kladně

GPS 50°08'56.32"N, 14°06'28.14"E

1975

Obrovský převrat v železářství vyvolal vynález angličana S.G. Thomase, který dokázal se zásaditou vyzdívkou v konvertoru odfosfořit surové železo a vyrobit z něho ocel. Pražská železářská společnost, která měla fosfornatou nučickou rudu se tohoto patentu ihned chopila a již několik týdnů po úspěšném pokusu v Middlesbroughu byla v Kladně sfoukána první Thomasova tavba na evropské pevnině. Stalo se tak mezi 11. a 13. květnem 1879. Velká Thomasova ocelárna byla v Kladně postavena až v roce 1886 a zastavena v souvislosti s ukončením provozu vysokých pecí v roce 1975. Poslední Thomasův konvertor byl ze zrušené ocelárny převezen do zahrady Bachrovny, bývalého muzea Poldi. V roce 2011 se stal soubor hutních zařízení movitou kulturní památkou.

Tomasův konvertor